Jdi na obsah Jdi na menu

Rozhovor s Tomášem Vorlem č.2

11. 7. 2014

Dobrý den Tomáši,
se zájmem jsem shlédnul 13tou komnatu ČESKÉ TELEVIZE  věnovanou Vaší osobě.
Myslím, že stopáž byla dost krátká a že pořad spoustu věcí jen nakousl a potom nevysvětlil, proto mi dovolte pro Rabstejnnadstrelou.cz několik otázek k tomuto pořadu a +2 bonusové:

rejzavorelaktualni.jpg

 

 Jaký rozdíl je mezi depresí (na léčbu) a např.jen úzkostí? Je nějaká hranice?

Nikde žádné hranice nejsou, ani na zemi ani v člověku. Jedna věc plynule přechází v druhou, strom přechází v kořeny a kořeny v hlínu. Řeka se prolíná se břehem, takže těžko říci, kde začíná souš a kde končí voda. Tak je to i depresí. Každý na světě má nějakou depresi, stres, či úzkost. Lidi, zvířata, stromy. Všechno na zemi je stále v ohrožení, v nekončícím tlaku okolí, v boji o přežití. Čím hustější populace, čím je počet obyvatel na metr čtvereční větší, tím člověk pociťuje větší depresi. Nejhorší to je asi v koncentračních táborech. Takže když úzkost přesáhne určitou hladinu, tak člověk podlehne sebedestrukci, chce se zabít, nebo se uchlastat, nebo  skončí pod práškama, nebo v blázinci…
 

Jak si nejlépe zvyšujete hladinu dopaminu v těle, co na Vás nejlépe funguje?
Běh v Rabštejnských lesích, koupání ve Střele, plavání v rybníku na Dvorech, tanec u ohně, ježdění na koni…
To funguje stoprocentně a vždy. Ale trvá to týden, než se v lesích  vyčistím a nabiju. Ale když se vrátím do Prahy, tam mi to vydrží pár dní a je to pryč. Zase jsem prázdný, slabý a v úzkosti. Takže tohle pendlování mezi Prahou a lesy Rabštejsnkými je vlastně také schizofrenie a stres. To chce bydlet trvale v lese…
 

Zafungoval pořad ČT, 13.komnata Tomáše Vorla jako zmiňovaná terapie ?
Z televize mi několikrát volali a já natáčení komnaty  stále odmítal. Styděl jsem se otravovat diváky svými problémy. Když mi volali potřetí, byl jsem zrovna na Rabštejně. Tak jsem zase odmítl, že nejsem v Praze. Ale oni, že to nevadí, že to přijedou za mnou natočit to do lesa. A já řekl, že nechci žádného moderátora. A oni řekli, že to bude moderovat můj syn. Tak jsem tedy souhlasil. Oni přijeli, za dva dny se to natočilo, za den sestřihalo a hned se to vysílalo. Blesková akce, že jsem se z toho ani nevzpamatoval. A teď jsem tomu rád, protože jsem ze sebe setřásl tíži minulosti. Zkrátka vyzpovídat se někomu, nebo něčemu doopravdy funguje. V dávných dobách to byla vrba u rybníka, později zpovědnice v kostelích, či výslechové místnosti STB. Dnes tyto formy zpovědí  přebírá kamera…
 
 
Už jste byl u T.Hanáka v Nižboru na nádraží v hospodě? Může fungovat, aby abstinent vedl vlastní hospodu? (kozel zahradníkem)
Stále se tam chystám, ale vždycky to propásnu, protože spěchám do Prahy. Ale tohle léto se tam stavím, slibuji. Moc mě zajímá, jak to tam Tomáš ve vagonu zařídil a jak to zvládá. Jistě víte, že měl kdysi dávno provozoval hospodu v Chudenicích. Tam se dokonale rozpil. Tam jsme také vymysleli řadu šíleností, třeba povídku NaBrigádě z filmu Pražská pětka. Pak Tomáš prodělal protialkoholní léčení a dodnes je čistý. Dal si závazek, že dokud nebude jeho synovi 18 let, tak se nenapije. Takže si myslím, že tu hospodu v Nižboru si tak nějak chystá pro sebe, aby se tam na synovy narozeniny řádně zmastil. Ale třeba se mýlím. Třeba zůstane čistý až do smrti. Je to určitě š'tastnější žít bez alkoholu. Já s chlastem bojuji dodnes, nedovedu se toho zbavit…
 
 
Jak je to s výběrem herců pro Vaše filmy, vypadá že se moc neobměňují, jaký je k tomu důvod?
No tak třeba ve filmu Ulovit miliardáře hráli úplně jiní herci než v třeba v Kouři. Ale je pravda, že jsou někteří vyvolení, které obsazuji častěji. A je jeden herec, kterého obsazuji vždy. Víte který? Radomil Uhlíř. Ten hrál ve všech  mých filmech. To se nepodařilo ani Hanákovi, ani Holubové, ani Šteindlerovi. Proč? Protože mi všichni stále říkají, abych toho Radomila proboha už neobsazoval, že přehrává a že je hnusně tlustý. Ale já ho budu obsazovat stále. Vybírám si herce intuitivně, podle charisma…
 
 
Není točení filmů ve vlastní produkci velký risk jak finanční v případě komerčního neúspěchu ale také potom hlavně psychický? (právě komerční úspěch ve Vaší branži musí být snad nejvrtkavější)
No to byl ten hlavní důvod mých depresí a sebevražedných choutek. Třeba film Kamenný most, ten mě zcela zrujinoval finančně a psychicky. Ale pak přišly Cesta z města, nebo Gympl a já se stal přes noc multimilionářem. No a teď to je zase v propadu, protože lidi přestali chodit do kina úplně. Takže je jasné, že bych měl nejraději svého producenta, kterému pošlu scénář, a on mi sežene peníze a řekne toč! Dosud jsem takového osvíceného člověka nenašel, ale hledám vytrvale dál. Nechci se starat o finance, ale jen o scénář o kameru a režii…
 
 
 
Bára Nimcová jako žena, která Vás opustila a přesto jste s ní spolupracoval na dalším filmu, jak je to možné? Znamená to usmíření? Co se s ní dělo po Vašem rozchodu? Filmoví kritici jí predikovali slibnou kariéru ve filmu, která však nepřišla.
Nejsou filmy…
S Bárou jsem po rozchodu několik měsíců nemluvil, ale jí to bylo jedno. Ona je totiž ve všem radikálnější než já. O čem já snil ve filmech, tak ona zrealizovala ve svém životě. Našla si pravého muže, se kterým se odstěhovala na vesnici ve Švýcarsku, se kterým má už čtyři děti, se kterým založila Houbovou Církev (Church of the Sacred Mushroom). Pěstovali magické houby ve sklepě, pořádali houbové seance a léčili zdeprimované intelektuály z měst. Následovala policejní razie, manžel byl půl roku ve vazbě v Bernu. Když se vrátil, byli nuceni z celou rodinou utéci ze země, protože je švýcarští vesničané vyštvali. Usídlili se tedy v Německo-českém pohraničí, mají usedlost a živí se tím, co jim země poskytne. No a v té době jsme spolu začali psát scénář Cesta do lesa, který byl pochopitelně inspirován jejím bouřlivým životem…
 
 
Ohledně žen, neopakujeme jako muži stále stejné chyby, tedy i vývoj v každém novém vztahu může být často velmi podobný, dá se tomu nějak zabránit? Jaké chyby děláte např.Vy, máte to zanalyzované?
Nějakým volním úsilím se tomu zabránit nedá. Ty chyby se musí opakovat tak dlouho, až vás to přestane bavit a vzdáte to. Pak může přijít změna a můžete se posunout někam dál. Takhle jsem třeba přestal kouřit. Žádné odvykání a léčebné kůry mi nikdy nepomohly. Prostě jednoho dne samo od sebe to přestalo, protože mi to přestalo chutnat…
 
 
bonus 1. Ve filmu Cesta do lesa mi nějak chyběla jasné vyjádřená základní myšlenka, jako tomu bylo v případě Cesty z města (útěk od civilizace-zidealizovaný) byl k tomu nějaký důvod? Mělo to být o útěku z vesnice do lesa? To je už pro mě jako městského člověka dost těžko představitelné/pochopitelné/akceptovatelné. Těšil jsem se, že mi pokračování dá odpověď na otázku jestli se dá reálně vystoupit z konzumního způsobu života. Uvažujete, že byste ještě na dané téma něco natočil, protože očekávám, že byste v tomto ohledu mohl být dál než většina z nás teoretiků…
Myšlenka Cesty do lesa je naprosto jasná: Ludva a Anyna se rozhodnou žít spolu na hájence uprostřed lesa a mít tam rodinu a živit se tím, co dává příroda. Je to myšlenka pro dnešní mladé lidi asi těžko akceptovatelná, ale je naprosto reálná. Znám několik dvojic, které takto žijí právě v Rabštejnském kraji. A ti nám byli také inspirací pro náš film…

bonus 2. Uvažoval byste někdy nad myšlenkou dát na např.Facebook základní myšlenku nového filmu a nechat Vaše příznivce dát dohromady kostru děje/scénáře, taková komunitní práce?
No to jsem neuvažoval. Má zkušenost je, že když do scénáře mluví moc lidí, tak je to chaos a nedá se ukočírovat, o čem to vlastně bude. Každý člověk má svůj scénář, svůj příběh s svůj názor…
 
moje úcta rejža Vorel

 rejzavorelaktualni2.jpg

 

 

 TK